Aleš Pospíšil se v Kutné Hoře narodil a žije tam v podstatě celý svůj život. Coby historik umění a také památkář vnímá své rodné město z mnoha různých pohledů. A všechny ho těší. Zaníceně dokáže mluvit nejen o jednotlivých památkách, ale i o celkové podobě a atmosféře kdysi věhlasného hornického města. A nás jím provedl od podzemí až po vyhlídkové věže.

 

Tatínek Aleše Pospíšila byl ve své době něco jako starosta města. „Tehdy se tomu říkalo předseda Městského národního výboru. A když mě neměl kdo hlídat, tak jsem seděl v kanceláři u táty ve Vlašském dvoře. Prožil jsem tam část svého dětství a už jako malý jsem se seznamoval s tím historickým prostředím. A určitě to ve mně zanechalo zásadní vzpomínky,“ říká s úsměvem historik.

Kutná Hora je podle něj výjimečná zejména díky půdorysu, který vzešel z historie města. „Bylo to původně hornické město, které – na rozdíl od ostatních tehdejších měst - nebylo založené. Nemá tedy ani žádné náměstí, jen klikatou spleť uliček. Ale právě díky tomu je toulání se tím městem úžasnou záležitostí,“ vysvětluje Aleš Pospíšil.

Druhou pozoruhodnou věcí Kutné Hory je panorama města. „Když stojíte dole v údolí řeky Vrchlice a otočíte se kolem dokola na patě, tak vlastně shlédnete všechny ty nejdůležitější památky zleva doprava – od Chrámu sv. Barbory, přes Jezuitskou kolej až po Kostel sv. Jakuba a Vlašský dvůr.“

Po návštěvě velkolepého Chrámu sv. Barbory, by nikdo neměl minout vyhlídku od jeho zadní části přes údolí Vrchlice na protější zalesněný kopec. „Tam je vidět do skály vytesaný reliéf Jaroslava Vrchlického. Ta skála je sediment křídového moře, to znamená usazené horniny, na kterých je vidět, jak vysychalo druhohorní moře. A právě do ní byl před první světovou válkou vytesán tenhle reliéf známého spisovatele. On byl vlastním jménem Emil Frída. Ale když v době gymnaziálních studií navštívil údolí říčky Vrchlice, natolik ho fascinovalo, že si dal pseudonym Jaroslav Vrchlický,“ zmiňuje historik.

Dačického dům představuje památky UNESCO

Další zajímavou stavbou je Dačického dům, který byl původně sídlem biskupa. V roce 1555 se v něm pak narodil slavný kutnohorský rodák Mikuláš Dačický z Heslova. Byl to sice známý bouřlivák, milovník žen a dobrého pití, ale zároveň byl i kronikářem města a básníkem. „Dačického dům je mojí srdeční záležitostí, protože jsem byl u poslední rekonstrukce, která proběhla v roce 2015. My jsme ten dům zpřístupnili doslova od sklepa až po půdu. Je v něm interaktivní expozice, která mapuje všechny české památky zapsané na seznamu kulturního dědictví UNESCO. Chtěli jsme ukázat, proč je Kutná Hora v téhle prestižní společnosti,“ popisuje Aleš Pospíšil.

A když se v Kutné Hoře vydáte kousek dál od centra města, můžete navštívit věhlasnou kostnici v místní části Sedlec. „Údajně se tam nachází 40 až 50 tisíc lidských ostatků. Posledních pět, šest let probíhá celková revitalizace. Obnova kosterní výzdoby, kterou je celý ten prostor naplněný, je velice zajímavá. Snažíme se k ní přistupovat pietně, aby si ten prostor uchoval svoji mystičnost a důstojnost,“ říká historik.

Nejohroženější město Československa

A jak vnímá svoje rodné město dnes? Kutná Hora urazila podle něj dlouhou a strastiplnou cestu. „Před deseti lety jsme objevili zprávu z roku 1968, kde bylo město charakterizováno jako stavebně nejohroženější v Československu, z důvodu hornické minulosti. Hrozil propad důlních děl a do centra města byla vpuštěna těžká automobilová doprava,“ popisuje Aleš Pospíšil.

Naštěstí ale následovaly akce, které Kutnou Horu zachránily. A vyvrcholily zápisem historického jádra na seznam UNESCO v roce 1995. „Od té doby bylo město a všechny jeho jednotlivé památky komplexně obnoveny. Je možné s nadsázkou říct, že to město takhle, jak je opravené dnes, nebylo nikdy,“ uzavírá spokojeně historik.

Jaké další památky a zajímavá místa můžete v Kutné Hoře objevit, se dozvíte při poslechu celého pořadu zde

Pavel Vítek, Šárka Formánková