Tento první a na dlouho hlavní městský chrám byl původně nazýván Horní kostel Panny Marie, až od 15. století je zasvěcený sv. Jakubovi. Kostel, založený v těsné blízkosti Vlašského dvora asi už ve dvacátých letech 14. století, byl v první fázi stavěn jako trojlodní bazilika s presbytářem na východní straně a dvěma věžemi na západě, jejichž spodní polovina měla být hranolová a horní osmiboká. V průběhu výstavby se však dispozice lodi změnila a jižní věž, patrně kvůli zatížení podloží na hraně svahu, nebyla vystavěna. Ve 14. století se nad lodí kostela zdvihala mohutná stanová střecha, v 15. století byla zvýšena severní věž o zvonicové patro a v 18. století byla tato věž zastřešena typickou cibulovou bání.

Lze říci, že se vnější vzhled kostela po dobu více jak dvou staletí, nezměnil. Olejomalby, grafiky a historické fotografie v našem archivu zachycují kostel ze všech stran, díky jeho dominantní pozici v městském panorámatu. Kostel nebyl dotčen vlnou rekonstrukcí památek na konci 19. století, jako poslední čekal na celkovou obnovu až do druhé světové války. Průběh této obnovy byl pečlivě dokumentován na dlouhé řadě snímků, z nichž zatím přinášíme jen výběr.